Sedmihodinová cesta na jih Švédska do Boafallu rozhodně stála za to. Terén obou závodů byl náročný s kamenitým podkladem, který hodně zpomaloval běh. Střídaly se pasáže s omezenou viditelností s vysokým jehličnatým lesem, kde se dalo dohlédnout hodně daleko.

V první části trati mi navíc ani nepomohla zmatkujicí Lena Eliasson, která asi moc chtěla dobře zaběhnout a dělala velké chyby v dohledávkách. Doběhla jsem jí na 3. kontrole a nechala se jí trochu strhnout do chybek. Na 7. kontrole, radiu, jsem ztrácela 2:30 na Simone, což po chybách na kontroly 3, 5 a 7 ještě šlo, ale ani jí se nepodařil zvládnou začátek trati bez chyb.

Dlouhý postup na 8. jsem zvolila přímo kamenitým terénem a hustníkem, pričemž rychlejší by bylo běžet více vlevo a začátek oběhnout po cestě. Po průběhu shromaždištěm jsem už ztrácela asi čtyři a půl minuty, ale na longu je potřeba bojovat až do konce a nic nevzdávat. Proto jsem se v druhé části snažila soustředit jen na to, co bude a úplně přestat myslet na chyby z první půlky.

A konečně jsem našla svůj rytmus a běžela vyrovnaně se Simone a stříbrnou Helenou Jansson. Bohužel po oražení 19. kontroly jsem si narazila koleno a něco přes minutu mohla jen sedět, než se mi podařilo zase se rozběhnout. I tak jsem s druhou půlkou závodu spokojená a hlavní je, že koleno je mám v pořádku.

Konečné 5.místo a ztráta 6 minut na 1.Simone jsou přeci jen za očekáváními, které jsem před víkendem měla. Hlavně mě mrzí, že jsem nedokázala bojovat a maximálně se koncentrovat na mapu hned od začátku. Závodů v takhle hezkých terénech totiž v průběhu roku zas tak moc není. (Mapa s mými postupy).

Na nedělní middle jsem se už připravila lépe a od začátku jsem do závodu šla s maximální koncentrací. Trochu můj plán narušili pořadatelé, kteří posunuly start naší kategorie o hodinu dopředu a nijak na to neupozornili. Ale nakonec mi přeci jen zbylo i trochu času k proběhnutí se na warm-up mapce.

Oba závody měly společné shromaždiště a závodní prostory se překrývaly, trať tedy vedla prostorem, kde se předchozí den běžela druhá část longu. Tentokrát se mi dařilo myslet jen na orienťák a na to, jak najít nejrychleji další kontrolu. Prostě nic neuspěchat a nechat si “čas na čtení mapy“. Na každou kontrolu jsem měla plán jak ji najít. A z konečného 5. místa jsem tentokrát měla opravdu radost, na 2. místo mi chybělo 12 vteřin, na 1. Simone však už necelé 3 minuty.

Vzhledem k tomu, že na severu neběhám příliš často, jsem s výkonem a způsobem, s jakým se mi podařilo se s dnešní tratí vypořádat, spokojená. (Mapa s mými postupy)

Dnes navečer běžím přebor oblasti v krosu a v pátek se chystám na závod ve sprintu, který se poběží v zoologické zahradě v Eskilstuně den před Tiomilou.